Říjen 2016

Nedokončená představa

23. října 2016 v 8:00 | Venea |  Básničky
Chtěla bych tě líbat něžně,
s kapkami čistého deště,
hřát tvé drobné křehké tělo,
v obětí, co trvalo by věčně.

Nevím, zda by se to smělo,
ale ať by se cokoliv dělo,
jen na trávě sedmikrásky,
by věděly, jak v ten čas hřmělo.

Pohladila bych ti vlásky,
nedělala bych si vrásky,
i přes chladnné kapky z nebe,
bych tě hřála vlnou lásky.

Cítím, jak jsem vedle z tebe,
jak necítím samu sebe,
jak tvé ruce se mě drží,
...už mi asi j*be.

Z tvých očí cosi srší,
jsme venku a stále prší,
už protahovat se mi to nechce,
a ikdyž motýlci v břiše křičí-
-políbím tě lehce.

Rty na rty dopadnou měkce,
nikdy jsme si nebyly tak blíž,
ani jedna nemá myšlenky, že nechce.

Líbáme se dravěji a ty víš,
že je to real, že nesníš,
a ignorujem cizí zvuk kroků,
je to tak dravé, že mě snad sníš.

Dotýkám se tvých krásných boků,
co se vždy líbily mému oku,
a v obětí tě silně svírám,
nikdy jsem nepotkala tak dokonalou holku.

Do rytmu polibků s námi kývám,
takové pocity často nemívám,
obě chceme víc a víc,
realitu nevnímám.

Nevím přesně, co je rub a co líc,
chci od tebe všechno, ale nemusím mít nic,
koušu tě na krk, slyším tiché vzdechy,
pocity neznaj' hranic,

Tvé nádechy, výdechy,
slzy, polibky,...- symboly útěchy,

____
ano, nedokončila jsem to.

Propast

16. října 2016 v 8:00 | Venea |  Básničky
Propast je hluboká,
avšak dosáhnu na dno,
nejsem v něm schoulená,
i když je chladno.

Našla jsem tam ve tmě žebřík,
po kterém nahoru lezu,
ukázal mi ho kolibřík,
je trochu vratký a s trochou rezu.

Avšak věřím, že propast se prohloubit dá,
ale doufám, že mé budoucí já to nepozná.

Hřejivější zima

9. října 2016 v 8:00 | Venea |  Básničky
Jedna z mé starší tvorby, původně napsané pro Yuki

Nenapadlo by mě,
že se mi to stane,
že i v tak kruté zimě,
jsou city vítané.

Jeden pohled na tebe,
a hned jsem věděla,
že někdo, tam shora, z nebe,
seslal na zem anděla.

Tvé oči... tvůj pohled,
začal mě vevnitř spalovat,
a celkově tvůj vzhled...
říká se tomu od prvního pohledu milovat?

Čas plynul, ale touha zůstala,
začalo jaro hřejivé.
Tuhá zima již ustala,
však nejen počasí je jiné.

Tolik věcí jsem se dozvěděla,
zjistila, že podobní si jsme,
jako bych o tobě už někdy věděla...
Na otázání lásky v nás, odhodlala jsem se.

Nejsem anděl, jak ty.
Nemám překrásnou tvář.
Nemám nebeské aspekty,
však v srdci mám dvakrát tak větší zář.

Tak pověz mi... proč?
Proč jsi s jiným andělem,
co má temnotu v duši?
Proč vybíráš jen tělem?
Jen proto, že JÍ to více sluší?

Proč s nevinnou tváří,
jsi mé srdce roztrhal?
A ukradenou záři,
do svého srdce, pro tu dívku, dal?

Proč jsi měl na rtech úsměv,
když mi srdce začlo krvácet,
když mi z plic šel bolestný řev,
Když teplo se začlo vytrácet? ...

Kvůli bolesti v sobě,
můžu v myšlenkách jen,
vracet se z pět k tobě.
Ve skutečnosti jsi tak vzdálený... jsi jen sen.

Kvůli bolesti uvnitř,
můžu jen sledovat,
jak tebe JEJÍ temnota zevnitř,
ti nedovolí se radovat...
a postupně zhasíná ukradené světlo.

Vše bylo tak bolesné... stalo se to náhlo,
zima byla hřejivější, než letošní jaro.

Večerní/noční proud myšlenek

4. října 2016 v 23:40 | Venea |  Deníček
Zdravím všechny bytosti, co si toto čtou.
Tak a je to tu- první deníčkový článek. Proud myšlenek. Sra*ky v mé hlavě napsané na internet.
Předem chci říct, nijak jsem si tento článek nerozvrhla ani nad ním nijak víc nepřemýšlela, prostě během pár minut jsem si sedla k počítači a začala psát. Proto kdyby tento článek byl nesmyslný, skákal by od tématu k tématu k jinému tématu, obsahoval by vulgární, slangové či jakkoliv "špatná" slova a vyjádření, a byl zdlouhavý... tak ano, to je tak napůl jeho účel.
Proto vás žádám, pokud si nechcete tento článek přečíst celý, nebo alespoň nějakou část, tak ho prostě nekomentujte.
Děkuji.

Just Básnička

2. října 2016 v 8:00 | Venea |  Básničky
Jedna z mé starší tvorby
Přebílá luna na nebi září,
slané slzy stékají po tváři.
V duchu tě vidím, cítím doteky,
a jsem tu sama, pláču do deky.

Vzpomínám a vzpomínky bolí,
vidím město a jeho okolí.
Všechny ty cesty, všechna ta místa,
měl jsi mě rád, tím jsem si jistá.

Dokázal jsi ve mě lásku vzbudit,
jenže jsem tě nejspíš začala nudit.
Růže je krásná, má lístky hebké,
mé city k tobě jsou velmi křehké.
Růže i trny má, nevnímáš je,
já jsem však jiná, a teď nás máš dvě.

Vidím tě s růží, valčík s ní tančíš,
zatím co mě... mě jen mučíš.
Dáváš mi falešný pocit důvěry,
avšak dočkám se jen nevěry.
Luční květinu z obyčejné louky,
ranils velice za všechny roky.

Za celý život, co s tebou byla,
za celé roky, co s tebou žila.
Za roky lží, hádek a podvodů,
za roky slepoty, slz z důvodu,
že růže hezčí je než luční květ,
že chceš mít obě, takovej je svět.

Chamtivej, prašivej a plný pří,
zatímco tančíš v rytmu raz, dva, tři,
nevnímáš, že růže pobodá tě,
přesto zahodíš květ, co miluje tě.