Večerní/noční proud myšlenek

4. října 2016 v 23:40 | Venea |  Deníček
Zdravím všechny bytosti, co si toto čtou.
Tak a je to tu- první deníčkový článek. Proud myšlenek. Sra*ky v mé hlavě napsané na internet.
Předem chci říct, nijak jsem si tento článek nerozvrhla ani nad ním nijak víc nepřemýšlela, prostě během pár minut jsem si sedla k počítači a začala psát. Proto kdyby tento článek byl nesmyslný, skákal by od tématu k tématu k jinému tématu, obsahoval by vulgární, slangové či jakkoliv "špatná" slova a vyjádření, a byl zdlouhavý... tak ano, to je tak napůl jeho účel.
Proto vás žádám, pokud si nechcete tento článek přečíst celý, nebo alespoň nějakou část, tak ho prostě nekomentujte.
Děkuji.


V poslední době přemýšlím dost o sobě. O sobě a o ostatních. O sračkách, co se staly, dějí a nejspíš budou dít. Takové ty věci, co asi každý. Můj závěr ohledně přemýšlení o mé o sobě? Jsem divná. I to slovo 'divný' o sobě říká každý.
Jenže... mě to opravdu nepřijde prostě normální. Věci, co by se mě normálně dotkly a nejspíše i měly dotknout se mě často nedotknou, na často nepodstatné věci reaguji přecitlivěle. Hodně přecitlivěle.
V posledních měsících se vlastně nic nestalo a teoreticky bych na náladách atd. mohla být lépe. Vlastně všechny ty kraviny co mě poslaly na dno mám za sebou. Tak proč cítím, jak to se mnou jde zas dolů?
Kdyby se mě někdo zeptal, co se mi děje, a já odpověděla, že nic... málokdo by uvěřil, že.
Jenže já opravdu nemám důvod být nějak nešťastná nebo mít depky. Asi se to ke mě natolik přilepilo, že to je součást mě. Jinak si to asi nedokážu vysvětlit.
Dneska jsem byla fakt skoro mrtvá. Divím se, že jsem v pořádku dorazila domů. Takovou kombinaci beznaděje, unavenosti, depky a dalšího chuchvalce pocitů co nedokážu vysvětlit, jsem dlouho nezažila. Teď je večer a upřímně, krom unavenosti se to snad všechno zhoršilo. Nechci mezi lidi. Nechci zítra mezi kamarády. Chtěla bych teď všechny od sebe odehnat, ale nechci být zbrklá. Nechci být hnusná na ty, které mám ráda, nezaslouží si to. Sakra, já nechci být hnusná na ostatní jen proto, že já mám ňákej problém. Co to sakra je?
Kdybych alespoň měla nějakej důvod, proč být takováhle, jenže já prostě nemám. Nějak na mě jen pomalu zas doléhají vzpomínky. A to prostě není dobrý. Přemýšlela jsem, jestli má vlastně cenu mou náladovost nějak řešit na 'vyšší úrovni'. Když píšu vyšší úrovni, mám na mysli psycholožku. Hned po téhle otázce jsem si hned položila další- jestli se vůbec chci nějak měnit. A lidi, já prostě nevím. Jindy bych řekla ano, ale prostě... nějak nevím. Není to ani ne a ani ano. Ani možná. Já prostě nemám ponětí.
Je to jako bych si někam lehla a nebránila se ničemu. Jen mě pošlapejte, roztrhejte na kousky, je mi to jedno.
Přijdu si dost... prázdná? Ne, není to výraz, který by to vystihoval, ale je tomu nejpodobnější. Je to jako bych přestávala vnímat. Jako bych dokázala reagovat jen na něco. A na co? Sakra, nejsem si v tom jistá.
Nerozhodnost. Také slovo, co by do tohoto chumlu charakteristiky mých pocitů apod. mohlo spadat.
Nejradši bych se někam schoulila do rohu a pouštěla si filmy s hrnkem kávy nebo čaje v ruce. Nebo pouštěla písničky. Nekomunikovala s nikým. Pokud by si se mnou chtěl někdo pokecat, tak by za mnou musel přijít do toho rožku a nesměl by mě z něho tahat ven. Tak asi tak.
Úplně vidím zítřek, vstanu a po celý den se budu mít přibližně stejně- unaveně, vyčerpaně, bez nálady. Až k večeru se to většinou mění. Je to tak každý den. Někdy se zasměju něčemu ve škole, protože prostě, proč ne. Ale je to prostě na ten moment. Všechny dny mi přijdou tak strašně podobný, stejně šedivý. Když se mě někdo zeptá, co jsem dělala včera, pomalu už ani nevím. Co vlastně vím, že? To, že nevím je snad má odpověď na všechno a všechny to musí děsně štvát.
Chce se mi křičet, někde na nějakém vyvýšeném místě, ať se to hezky rozléhá dál. Někde kde budu sama, bez nikoho, bez známých i neznámých lidí. Chce se mi brečet a zároveň to nedokážu. A tato poslední věta vystihuje všechny mé dny. Prostě, chce se mi brečet- neustále. Ale nějak to nejde. Už jen prostě podvědomě čekám na ten spouštěč a jak si budu nadávat, jak jsem byla blbá, že jsem si neužívala toho, že se mi nic neděje. Agh.
Přijdu si, že bych věci dusila v sobě. To, jak se chci chovat- co chci říct a udělat, to všechno uvnitř sebe, jako bych v sobě dusila, jako v nějakém hrnci ve kterém se vaří voda, pokličkou. Ale prostě vím, že to přeteče a bude to zas v prdeli, budu na dně a budu si nadávat. Jsem prostě kretén. Jenže já nevím co s tím. Ostatně, jsem u toho znovu, co sakra vím. Nejspíš nic.
Nechci utíkat, ale ono ani není možnost utéct. A místo, abych něco dělala, sedím v pomyslném koutě. Je mi ze sebe zle, jak jsem nekomunikativní, jak nic nevím, jak se ani nesnažím, jak jsem bez nálady. Nechápu jak bych mohla být pro někoho zajímavá. ...heh.
Možná by mi takovéto vykecání se na blogísku mohlo pomoct. (Představte si, že slovo blogísek skoro až vyprsknu tónem, co by se dal označit za ironický).
Mohlo. Uvidím. Uvidíme. Zatím se mějte, já si jdu zalíst do postele a budu se pohupovat v rytmu nějaké depresivní písničky, co mi to všechno jen prohloubí (:

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Byl/a jsi tu?

Klik ^^ 100% (116)

Komentáře

1 ┼Lady de Vampire Victoria┼ ┼Lady de Vampire Victoria┼ | Web | 5. října 2016 v 14:21 | Reagovat

Jak já to znám

2 Baryn Baryn | Web | 5. října 2016 v 17:18 | Reagovat

Máš pravdu, být divný je vlastně šílený mainstream, stejně jako snažit se být originál a prohlašovat o sobě, že nikdo není jako já. :D jej. :D

A věř mi, je normální být hnusný na lidi, kteří si to nezaslouží, jen proto, že tě nasere nějaká drobnost ...A vzpomínky jsou v tomhle nejhorší!  Všichni to občas od někoho takhle hloupě schytáme. :/

Moc dobře znám tu náladu, kterou jsi popsala ... je fakt nepříjemná a hnusná .. a přeju ti, ať tě brzy opustí. :)

3 Emo Emo | E-mail | Web | 5. října 2016 v 22:30 | Reagovat

Ano toto také znám. Tato nálada je fakt dost hnusná tak ať tě to hlavně brzy přejde :-)

4 beepinka beepinka | Web | 7. října 2016 v 13:26 | Reagovat

Tohle znám :/ ....občas mívám taková období..neboj,ono to zase odejde!!!

5 Mara Moarte Mara Moarte | Web | 8. října 2016 v 16:25 | Reagovat

Ahoj, chtěla bych tě pozvat do mé soutěže http://cosmicdust.blog.cz/1610/your-favorite-pic-prihlaska
Pokud bys měla zájem, budu moc ráda :) za reklamu se moc omlouvám.

6 Tanhaya-nepřihlášená Tanhaya-nepřihlášená | Web | 11. října 2016 v 15:49 | Reagovat

To znám...A zná to hodně lidí... Taky se mi chce občas brečet, ale nejde to a potom o měsíc později, když už je toho na mě moc, to spustím a leje to ze mě jako vodopád... Přejde to, potom to ustojíš a pak to bude fajn-to si opakuj protože si hrozně fajnovej človíček:). Taky se mi někdy zdá, že dny jsou šedivý a nudně stejný. Hroznej stereotyp, ale ber to tak, že je jen na tobě jaký den si uděláš(takový to máš:)). A já věřím, že se to u tebe zlepší a budeš spokojená:).

7 girahirowfc girahirowfc | 17. prosince 2016 v 12:14 | Reagovat

[2]: Ano,je to zajímavé,jak každý o sobě prohlašuje,že je ,,divný" nebo ,,originální",přitom mně přijdou všichni stejní a zase já si přijdu ta ,,jiná" protože já prostě nemám zájmy jako ostatní holky,s klukama to jako jde,ale holky furt samý líčení,láska...mě to prostě nezajímá.Už je to prostě vidět i na mých fotkách na Facebooku a Instagramu.Já vím,že třeba až budu starší,tak to pochopim a budu jako ony-doufám že ne!Když se chceš vysrat na lidi,tak se na ně vyser,ale způsobem,který jim ukáže,že oni za to nemůžou,ale ze své skušenosti vím,že i to dokáže hodně zranit,tak nevim.Každopádně všem kdo trpí depkou,přeju,ať vás to brzo přejde ;-)

PS:slovo,,normální" a ,,divný" by se podle mě nemělo používat,protože nikdo není ten ,,normální" ani ten ,,divný",každý jsme jediněčná bytost a v tom zpočívá krása lidstva :-)

                                Vaše Gira

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama