G.U.A.R.D.- 2.kapitola

30. prosince 2016 v 11:00 | Venea |  G.U.A.R.D.- kapitoly
2.kapitola

Erik

Místnost Ničeho

"Věštec?" Zopakoval.
"Ano, Věštec. Ale neboj se, nejsem nějaká kartářka, jak to vyzní. Jsem v čele Kondrakaru. Pevnosti uprostřed nekonečna, plná harmonie, ve které se nyní nacházíš. Bohužel nebudeš moct ocenit její krásu, protože jsi v Místnosti Ničeho."
Chlapec, co ležel se snažil pobrat všechny informace, co mu byly sděleny. Nemohl se ovšem zbavit pocitu, že to nějak nepobírá.
"V Místnosti...Ničeho?"
"Přesně tak."
"Je toto skutečné?" Zeptal se nakonec.
"To je vskutku dobrá otázka. Je to natolik skutečné, jak moc tomu věříš."
"Je těžké tomu uvěřit."
"Opravdu? A i přesto tomu věříš. Jinak by sis teď se mnou nepovídal."
Erik zamrkal. Měl spoustu otázek a zároveň v hlavě otupující prázdno.
"Omlouvám se, že nebudu moci si s tebou povídat déle. Jen potřebuji vědět pár tvých vzpomínek. Ne, neboj, nemusíš mi je vyprávět, netvař se tak. Stačí jen, když mi dovolíš dotknout se tvých spánků. Mohu?... Děkuji."
Chvíli se Věštec skláněl k posteli, ve které Erik ležel a konečky prstů se dotýkal spánků na jeho hlavě. Bylo to uklidňující.
"Děkuji. Budou se hodit k dalšímu vyvozování faktů. Ohledně čeho? To ti nepovím. Nebo, alespoň ne dnes. Na oplátku ti daruji toto."
Věštec si odhrnul rukávy, a přiložil své dlaně na Erikovy ruce. Od ramenou po zápěstí se mu formovaly tmavé čáry, spirály, tvary různých tlouštěk, tvarů, a rozměrů. Hoch se na to udiveně díval. Pohltilo ho při tom příjemné teplo.
Když Věštec dokončil své dílo, Erik by se nebál označit, že to je tetování.
"Ne, hochu, vyvedu tě z omylu. Tetování to opravdu není."
Ten chlap mi čte myšlenky?
"Ano, chlapče. Slyším je." Usmál se Věštec. "Víš proč to není tetování?" Vytáhl z ničeho nic nožík a bodl ho do dlaně.
"Au!" Zaúpěl Erik a chytl si dlaň, ze které mu kapala krev na peřinu. Ukřivděně a nechápavě se podíval na Věštce.
"Skus se nebránit té bolesti a přijmout ji. Přijmout ji jako přirozenou věc. Uklidni se. Soustřeď se jen na to místo kde tě to bolí, na nic jiného. Tak. A teď svojí nezraněnou rukou přejeď dlaní po svém 'tetování' a mysli jen a jen na to, jak se ta rána zaceluje a jak ta ruka bude vypadat zas zdravě… vidíš?"
Erik tak učinil a nestačil se divit. Pod jeho dlaní se jeho 'tetování' rozsvěcelo matným čirým světlem, smývalo se a formovalo do jakési světélkující kuličky. Výsledkem bylo, že měl paži bez oněch tvarů (onoho 'tetování'), ovšem v dlani, kterou si přejel paži držel tmavou svítivou kuličku čehosi. Cítil, jakoby to ani nebyla věc, jen teplo zformované do něčeho velikosti hopíku.
"Teď tu kuličku přilož na své zranění." Poradil Věštcův hlas. Chlapec poslechl. Bolest se nahrazovala úlevou a chlad teplem. Viděl, jak světélkující...cosi, se vrací zpět ránou a do paže se rozlévá a vystupuje opět tmavá barva tvořící obrazce.
"Vidíš? Tohle není jen tetování. I když se to tak na první pohled může zdát."
"Je to... úžasné." Zašeptal, stále udiveně Erik. "Znamená to, že můžu léčit?"
"Jen drobná zranění. Ale to zjistíš časem sám, co svedeš vyléčit a co ne."
"I tak... máma mě asi zabije, že mám tetování, nebo 'něco jako tetování'. Už tak jí vadí ten piercing, co mám v obočí."
"Nu, chlapče, ohledně toho zabití si nebuď tak jistý. Není totiž ještě jisté, jestli jsi vůbec žiješ."
"Jak to myslíte?"
"Tak jak to říkám. Momentálně je tvé tělo na Zemi v nemocnici. Nejsi tu tělem, jsi tu myslí. Doktoři se tě snaží přivést k životu, ale není jisté, že se jim to povede. Je to také důvod, proč jsi v Místnosti Ničeho. Kdyby se jim to nepodařilo, budeš moct vidět Kondrakar, jak doopravdy vypadá. A buďto bychom tě poslali na druhou stranu nekonečna, za dalšími, nebo bys tu mohl zůstat, jak by rozhodla rada. Ovšem, když se to doktorům povede, vrátíš se zpět na Zem. Vzpomínky samozřejmě nezapomeneš a zůstanou."
Věštec se vzdálil od Erikovy postele.
"Počkejte, znamená to snad-"
"Už žádné otázky, Eriku," řekl důrazněji Věštec, vzdalující se od postele, na které chlapec ležel.
"Zanedlouho se rozhodne. Teď jen zavři oči a odpočívej."
A opravdu. Jen co to Věštec dořekl, Erikovi se začaly oči neovladatelně klížit. Dlouho tomu nedokázal vzdorovat a během chvíle usnul.

"Našli jsme je, Věštče." Řekla bytost, když Věštec vstoupil do místnosti. Rysy v jejím obličeji se podobaly spíše nějaké kočkovité šelmě, ovšem jinak ta bytost působila vcelku lidsky.
Místnost jako taková byla z mramoru- sloupy, podlaha, strop, to vše bylo lesklé, hladké a zbarvené do fialovo-tyrkysova. Stejně, či podobně, jako jiné místnosti a haly v Kondrakaru.
"Výborně," pochválil ji Věštec, "ukaž mi je."
"Předtím, než je spatříte, pane, je zde menší problém."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Wek Wek | Web | 30. prosince 2016 v 14:16 | Reagovat

OMG?! Je to ten příběh, co má být pomyslná FF na Witch? :D Kondrakar mi toho dost řekl :-D Každopádně hodně rychle piš dál, jsem zvědavá, jak to s Erikem nakonec dopadne :3

2 Venea Venea | Web | 30. prosince 2016 v 14:33 | Reagovat

[1]: Ano, ano XD mám napsaných pár kapitol dopředu, takže neboj, píšu^^
A děkuju moc, ani nevíš, jakou mi tento komentář udělal radost^^ :3

3 CaseyGob CaseyGob | E-mail | Web | 25. září 2017 v 20:27 | Reagovat

<a href=https://www.viagrapascherfr.com/>Click here!</a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama